Alinsia - Můj pomstychtivý anděl

Díl první
Lhářka – vražedkyně - konečná…

Alinsia se neklidně zavrtěla na židli. Rozhodně to nebyla jedna z těch pohodlných polstrovaných křesel, na které byla zvyklá… Tato byla ztlučena ze zašlého dřeva a byla přikována k zemi těžkými hřeby. Přes štíhlou hruď se jí vinuly dva železné řetězy jako nebezpeční škrtiči připraveni člověka zprovodit ze světa jediným stiskem. V jinak jindy úchvatném obličeji byla nyní sinalá a po tvářích jí stékaly malé krůpěje potu. Ne že by bylo v těchhle podzemních místnostech nějak teplo - ba naopak… Měla strach…
„Slečno Morantová, jste si vědoma svého činu?“ promluvil muž s šedými vlasy a dlouhým knírem, který seděl přímo naproti ní. „N-ne.. ! Já n-nic neudělala!! To na mě nastražili! ….Přísahám..!!“ poslední slovo dodala téměř prosebně. Davem to zašumělo. „Jaká sprostá lež!“ zakřičela nějaká žena ze zadních sedadel. „Vždyť vás přistihli nad těly..!! Nebo jestli se tomu těla vůbec dalo řík-!“ Šedý muž z přední řady jí pokynul, aby byla zticha. „Máme proti Vám usvědčující nezvratitelné důkazy! ..Spousty věrohodných svědků.. A všichni vás viděli, jak klečíte mezi …tou spouští!“ promluvil neklidným hlasem. „Lžemi si to jen zhoršujete…“ dodal … „Já to ale vážně nebyla! Florente, Vy to přeci víte!“ pokusila se o výkřik Alinsia, ale v posledním slově se jí zlomil hlas. Mluvila nejméně o oktávu výš, než obvykle a velmi vyděšeně. Uvědomila si, že má poslední naději, a tu že jí hatí dávný přítel… „To-to přece nemůžete! Proč chyt-táte nevinné….?! Jen aby jste dokázali, že něco děláte?! Že něco dělá Ministerstvo..?!“ hlas jí neuvěřitelně přeskakoval a přes víčka se jí přehouply první slzy. Tušila, že to již má spočítané… „Tak dost! Myslím, že je čas hlasovat.. Kdo si myslí z tohoto Starostolce, že slečna Morantová je vinna z vraždy byrstrozorky Tonrentsové, mnohonásobné vraždy mudlů a také ze zavraždění Carleana Moranta a za tyto činy patří do Azkabanu ať zvedne ruku!“… Všechny ruce vyletěli do vzduchu, aniž by se ozval jediný hlásek. Alinsia naprázdno polkla a hlasitě zaštkala.. „Karomene!! ..Suzan!!?“ zašeptala mezi slzami. „Vy také….?“ Spíš než otázka, to bylo konstatování.. Muž, kterého nazývala Florent ovšem pokračoval. „Myslím, že se všichni shodneme na doživotním trestu..“
S Alinsiou se zatočil svět. Kdo by to byl řekl, že ona - Alinsia Morantová - velmi nadaná slečna na alchymii, dcera člena Starostolce… A půjde do Azkabanu, dokud nebudou její kosti zahrabány před vězením… A neměla nikoho, kdo by na ni myslel, ani nikoho, kdo by ji navštěvoval...
Její matku, přátele i všechny, na kterých jí záleželo povraždil lord Voldemort a teď ji odsoudili její kolegové za vraždu svého otce a spousty dalších… Které měla spáchat pro něj – pro Voldemorta… Kdyby už měla vraždit, tak by zabila jeho.. To by se z ní klidně vražedkyně stala, ale teď bude muset pykat za něco, co vůbec neudělala…
Před očima se jí promítaly obrazy.. Spíše střípky vzpomínek na její život... Na otce, který měl věčně pouze práci.. Na to, jak ráda hrávala famfpál jako bezstarostné dítě. Na její matku, stále usměvavou a přívětivou.. Do smrti už jen uvidí ty obrazy – všude krev, těla.. Bezvládné tělo otce… Rozmetané okolí.. Lidé, křik.. …
Vždyť je tak mladá! A její život už skončil – její vlak dojel na konečnou… Teď půjde mezi zrůdy.. Mezi vrahy a samotné mozkomory, kteří z ní udělají trosku ještě větší, než je teď…


Pokračování příště...

Hezký, dál rychle

Díl druhý
Temnota - Nečekané probuzení - Štěstí v nenávratnu, smrt se přikrádá

… Z říše myšlenek ale byla Alinsia vytržena brzy. V duši pocítila ještě větší chlad než by považovala za možné. Z trhnutím otevřela oči a zjistila, že ji za paže slizkými pařáty tahají z křesla dvě nestvůry, kterým nebylo vidět do obličeje přes cárovitou kápi. Už neměla sílu se vzepřít. Jen zpola klopýtala a zpola byla vlečena z podzemní síně. Slyšela, jak za ní celá místnost víří šumem a pronikavým pískotem způsobeným odtahováním křesel. Členové Starostolce odcházeli za svým běžný životem, jakoby se nic nedělo.. Oči se jí zavíraly únavou, slzy ji vysilovaly, ale ten strach a křik její duše nešel jen tak zeslabit. Nevěděla, jestli bdí nebo sní, ale to nebyla její hlavní starost. Za zavřenými víčky se jí ještě rychleji promítaly obrazy, či snad výjevy hrůzných rozměrů…
Najednou se probudila z neklidného spánku. Právě ji ukládali na bárku z trouchnějícího starého dřeva. Nebe bylo ztemnělé, ale ještě ne noční. Stmívání – konec bílého dne, nástup noci. Neútěšné a strašidelné … pomyslela si Alin..
S drknutím někdo odrazil loďku od břeku. Alinsiinu tvář zkropily kapky slané vody. Uvědomila si, že již není pod vlivem mozkomorů tak přímo. Ti plachtili tiše pár sáhů od lodě. Kde se dotýkaly cípy jejich plášťů s vodou, vznikal neproniknutelný a hluboký led. Alinsia se rozhlédla. Na obzoru se nejasně rýsovala nějaká stavba nebo snad ostrov. To na dálku to nemohla rozpoznat. Věděla ale, že míří zcela jistě k Azkabanu.. Chtěla se posadit. Neznámá síla jí v tom bránila, bohužel. Všimla si sedícího skřeta, který vesloval jen kousek od její nohy. Na útok ale byla příliš vyčerpaná. Skřet zachytil její pohled svými bystrými očky a zlomyslně se na ni zašklebil zjizvenou tvářičkou. Pak pokračoval ve své práci..
Minuty odtikávaly nemilosrdně stále ve stejném tempu a záhadná pevnina se přibližovala.Teď již věděla, že to bude ostrov.. Temný a hrůzostrašný. Po zádech se jí proháněla husí kůže, když si uvědomila, že tento ostrov bude jejím příbytkem až do smrti, která nebyla v nedohlednu. Naopak – plížila se k ní pomalu, ale jistě..
Za necelou hodinku už bárka přirážela pravou stranu k pevnině. Připluli k ní mozkomorové a opět ji uchopili za paže. Alin ani neudivilo, že jí pod nohama křupe černý písek a že nevidí ani stopu po nějaké zeleni. Všude jen písek a písek. Ani malá duna nezbrázdila tuto hrůzostrašnou dokonalost. Když se podívala před sebe, spatřila pevnost postavěnou z betelných tmavých kamenů, které narušovala pouze stará rezavějící brána z kovových trubek tlustých jako lidské zápěstí. To byl poslední obraz před tmou – opět upadla do limbu…


Pokračování příště...

---------------------------------------------------------------------------------------
Pozn.: Dneska je to trošku kratší, omlouvám se (nebyla můza )...

Prej nebyla můza.. Náhodou, je to moc zajímavý, těším se na další díl.

Dík Yess.. Je pěkné vědět, že to čte alespoň jedna osůbka, alespoň to mám pro koho psát... A nový díl bude coby-dup ..