Tohle jsem napsala asi ve 12ti letech. Nerýmuje se to, ale i přes to si myslim, že je to hezké..
Dívám se na tvojí fotku.
V oné době si tu ještě byl.
Teď jsem tu sama jen se vzpomínkami.
Nejraději bych šla za tebou, ale něco v duchu mi říká NE!
Miluji tě, i když už tu nejsi.
V mém srdci jsi tu stále a napořád.
Myšlenky na tebe nikdy nezmiznou.
Vybavuji si ten den co jsme se potkali, je to jako včera.
Vzpomínám na naše společné chvíle.
Byl jsi to ty, kdo mě dokázal rozesmát.
Ty jsi mi zakazoval chmurné mínění.
Děkuji ti za to, i když je to pozdě.
Má láska ti bude věrná na věčnost.
Jsi můj ochránce a navždy jím budeš.
Scházíš mi.
Chybí mi ta rozesmátá tvář.
Každý večer se mi o tobě zdá, pak je krutá skutečnost, když se vzbudím, a ty už tu nejsi.
Nechci ronit slzy, ty by si to tak určitě nechtěl.
Ale neudržím své slzy na uzdě, když vidím milující se pár.
To jsme mohli být my dva.
Mohli jsme se radovat ze života.
Místo toho klečím na tvém hrobě a vybavuji si naše chvíle.
Nemohu dokázat, jak mi chybíš.
Ale věř, že hodně.
Každý den vyčkávám, že se objevíš ve dveřích.
Čekám na tebe.
Možná blázním, ale z toho jak mi moc chybíš.
Mé nitro patří jen tobě a ty to víš.
Chybíš mi.
Je to tak dávno, ale ta bolest je čerstvá.
Pamatuji si tvůj výraz, když jsi naposledy vydechl.
Řekl jsi :,, Neboj malá"
Chybíš mi a to se nezmění.
Musím dát slzám volný průběh, i když vím, že by jsi to tak nechtěl.
Thu Mar 15, 2007 6:20 pm
.. Ale jako je to moc hezké, až na to, že se to nerýmuje...
ale i tak to myslím..že není špatný!