Noc

Měla jsem slabou chvíli a zkoušela jsem popsat noc )) bylo pozdě v noci, nemohla jsem spát..




Je noc. Květiny ulehly k spánku a přitom tolik tvorů teprve ožívá. Noc je také primitivnější než-li den. Má jen pár odstínů černé…
Vítr utíká z kouta do kouta, jako by si hrál s někým na honěnou. Stíny soutěží, který je delší a zajímavější, ledová zima štípe do očí. Měsíc vše sleduje z obrovské vzdálenosti, vládne noci, je jejím pánem. Nese svojí královskou korunu pyšně. Hvězdy svítí potulným lidem na cestu. Ozývá se skřekot starých bran, jakoby byly zakleté princezny a hlásily se o svobodu. Slyším také podivuhodný klepot, při kterém přejde mráz po zádech. Jsou asi tři hodiny v noci a jako by kouzelník pronesl kouzelnou formuli, vše začalo jako by žít. Miluji noc, ten pocit temnoty a miluji také to, jak si vítr hraje s mými vlasy. Noc je jediný přítel, který je hoden mé důvěry. Rozumí mi. Temno je krásné, neumím bez něj žít. Je to jiné jak za denního světla, příjemnější. V záři měsíce vidím i pohybující se kus oblečení, dostal šanci žít.. Přemáhá mě spánek, uléhám do postele. Přemýšlím nad tím, jaké je to spát ve dne a celou noc si užít? Proč jsem se nenarodila jako noční tvor? Tíha víček je nesnesitelná, zavírám oči a to teprve teď krása noci nabrala plné obrátky.