Tohle napsala moje kámoška a mě se to líbilo, tak vám to sem dávám, ale ppšttt:o)
Procházím tichou a napůl spící ulicí. Pozoruji oblohu posetou miliony hvězdiček, které září jako jiskry odletující od rozhořeného ohně. Najednou to nádherné ticho přeruší ještě nádhernější smích mámy, ozývající se z mého mobilního telefonu jako upozornění na SMS zprávu. Po vytažení mobilu z kapsy a otevření SMS, spatřím tři slova na které nikdy nezapomenu.
,,Máma je mrtvá“
Jen pár vteřin stačilo na to, aby se mé oči, které vlastnily studánkově modrou barvu, zakalily čirými slzami. V tom prokletém tichu noci v dobrém vzpomínám na mámu.
Když přijdu domů, táta sebral odvahu na to, aby nám řekl, jak se to všechno stalo. Skoro jsem ho ani nevnímala. Měla jsem zmatek v hlavě, všechno se kolem mě motalo. Srdce bolelo, jako kdyby ho někdo pošlapal a odhodil.
Zemřela kvůli nepozornému řidiči, který jel na červenou a ke všemu měl v krvi tři promile alkoholu.
Zlý sen, jen zlý sen.
Opakovala jsem si celou dobu a v ty slova jsem doufala celou dobu. Ale byla to realita, krutá realita.
Od té doby se můj mlaďounký život jen hroutil. Život bez matky, která mě vychovala, která mi věnovala tolik úsměvů a času, byl jako život bez duše- neexistuje.
Chodívám na místa, které mi ji připomínaly. Jen tak se držím před zhroucením. Někde ve mně máma pořád žije.
Jedním takovým byla i lavička u rybníka pod trouchnící vrbou. Tam jsem trávila velkou spoustu času. Po mámině smrti se u rybníka objevila bílá labuť. Nepobyla zde však dlouho. Jakmile se ON objevil, odletěla do velkého neznáma. ON však zůstal.
Byl čokoládově opálený, docela svalnatý. Tmavé oči mu svítily jako perličky z těch nejkrásnějších lastur.
,,Já jsem Michal, “ vypadlo z jeho sladkých úst. Nabídl se, že mi udělá společnost a doprovodí mě domů. Vypadal jako dívčí ideál, možná lovec dívčí srdcí, možná lamač dívčích srdcí.
Byla jsem šťastná, že nemusím domů sama, tak sama, přijmula jsem jeho nabídku.
Jeho společnost trvala více než jeden den..Začali jsme spolu i chodit a pro mě je to ten pravý. Michal je má pravá láska, s ním začínám zapomínat na všechny problémy a trápení, které mě tížily a sžíraly. Neustále mi říkal, že jsem jeho anděl z hlubin rybníka. Jednoho dne, kdy pálilo slunce, k rybníku nepřišel. Měla jsem divný pocit že se něco stalo. Po pár minutách přišla místo Michala jeho sestra. Objala mě. Z jejího pevného objetí jsem vytušila že se něco stalo. Se slzami v očích mi oznámila, že Michal s rodiči měl vážnou autonehodu. Jediný on to nepřežil.
Před očima se mi zhroutil celý svět. Už nemělo nic cenu. To co jsem nejvíc milovala už nebylo. Na náhrobku měl vytesané zlatým písmem ANDĚL Z HLUBIN RYBNÍKA. A mně nezbylo už nic, jen vzpomínky a dvě labutě na průzračně čistém rybníce.
Jedna bílá a druhá popelavě černá.
Wed Mar 07, 2007 7:35 pm
